Jdi na obsah Jdi na menu
 


STYLY A PŘEDPISY   

Nejsou. Nebo možná ano, ale nikdo to doopravdy nepřizná. Toyové se učí od writerů a writeři se učí... „Důležitý je chodit a koukat. Podle mě je dobrý alespoň v začátcích učit se tvary od jinejch lidí a do nich si dosazovat vlastní věci. Sám nic nezmůžeš. Představa, že by jeden člověk přišel s novým stylem úplně novým a odnikud, je dost nesmyslná. Musíš začínat od základního tvaru písmene a propracovávat se.“ Některá písmena jsou daná, jiná si své místo v učebnicích graffiti teprve hledají. A jsme zase u toho. Old school /stará škola/ písmo je jasné. Ostré, dobře čitelné tvary, jednoduché litery, upřednostňuje se čitatelnost. „Old school se dělala před pěti nebo deseti lety v Německu a před dvěma nebo třemi lety tady. To je uzavřená kapitola, kterou nelze nijak dál rozvíjet. Rake, kterej tady začínal dělat old school, ji dělá doteď. Už v tom zůstal a už nemá zájem se posonout někam jinam. A dělá dobrý věci. Některý jsou vidět na Palmovce.“

Kde je old, je i new. New school se neliší ani tak barvami /podle Ládi zůstavají stejně většinou podobné a nijak výraznějí se nemění ani v závislosti na módních trendech nebo sezoně/, jako spíš stylem. písmo se stáva prostředkem pro práci s tvarem. Slovo vyvedené new school sylem často přečte pouze jeho autor. V samotném nápisu už nejde o jakékoli sdělení, převažují často brutální deformace ´antitvary´a nejrůzněší disproporce. Písmeno je tak vlastně pouze záminkou pro akt malby.

„New school je styl, kterej teď podle mě hejbe Evropou. V Americe pořád spíš brousí old school, tedy klasiku, opravdu hezkou klasiku. Liší se i jednotlivý škody v rámci Evropy. Třeba v Berlíně se hodně pracuje na old school přístupu. Tam jsou třeba ochotný malovat i originálníma trykama, který nedělají hezký stopy. Je to tím, že pro ně jsou kultovní věci z Ameriky sedmdesátejch let, který nejsou úplně čístý co se techniky týče. Naproti tomu v Paříži se dělá spíš taková ta úplně dotažená old school, a sem tam i nový styly.“ Podobná situcace je v Čechách, kde je podle Ládi stále naprosto dokonale vidět, kdo je z Brna a kdo z Prahy.

A propos - mimopražské crew. Nejsilnější je v Ostravě, odkud pochádzí i legendární /a dnes už neexistující/ old school partička ZDG, vedenná stejně legendární postavou Maniakem. Tomu se povedlo vytvořit si slušné jméno i na oficiální scéně, když se svými graffiti kousky dokázal odmaturovat na střední umělecké škole a jeden čas byl i poměrně frekventovanou osobou v médiích. Podobně jako mnoho lidí z první vlny graffiti se i Maniac postupně začal věnovat vlastní specializované tvorbě na úkor klasických pouličních ´ilegálních´ graffiti a nové věci od něj prý už nejsou vidět...

Dnes ovšem zuří medzi Prahou a Ostravou válka na ostří nože. „S Ostravou jsme se teď dostali do sporu a bude se to řešit asi někdy koncem dubna v Brně. Sejdou se tam dvě party lidí a každej prostě předvede, co umí. Jiná možnost není. Lidi z Ostravy se začali do Prahy navážet v tom smyslu, že jsou dál, mají lepší styly a dělají čistší věci - přitom my víme, že pravda je na naší straně. Oni první, co vidí, je technika, zatímco podle nás je nejdůležitější písmo, respektive jeho tvar. V Ostravě se teď dělají technicky propracovaný věci hodně komerční a plastický, který na člověka na první pohled zapůsobí a který jsou pohledný. Navíc tam dělá pár lidí, ale oni stejně říkají, že to je lepší město než Praha, což je samozřejmě blbost. Už jen tím, že tady dělá víc lidí a je to tady víc zbombený... Takže v Brně bude style war /válka stylů - pozn. aut./. Bude se dělat na protilehlý stěny nebo na jednu stěnu, pojede deset lidí z Prahy, deset z Ostravy, každej udělá svoji věc, a pak se uvidí. My nechceme žádny násilí typu nože a tak podobně. Krása pouliční kultury je v tom, že se to dá vždycky vyřešit jinak. Jde o graffiti, nejde o to, kdo je jak silnej."

Ješte jedna věc je typická pro pražskou scénu. Naprostá absence jiných motivů, než písmen. Figurální kresba či fantazie rozvíjená jinak než dovnitř nápisu zde neexistuje. Je považována za komerci. Škoda...

LEGÁLY A ILEGÁLY

Většina dobrých writerů žije /či alespoň platí barvy/ z legálních zakázek. Legální zakázka znamená, že writer někam přijde, dostane peníze na barvy plus něco navíc a udělá grafiti buď na dané téma, nebo vlastní kompozici. „O zakázky je boj, hodně těžko se shánějí a často se stane, že když o nějaký víme, tak ji klidně přebereme nějakejm toyům, který ji měli zamluvenou před námi. Protože my ty barvy potřebujeme víc.“ Láďa se směje. Jeho poslední zakázkou byla diskotéka kdesi v jižních Čechách. „Měl jsem z toho asi dvacet barev.“ Peníze získané na zakázku se okamžitě přepočítávají zpět na barvy. Každý writer má navíc podle všeho barvy úplně všude. Když si prohlížim Láďu, během chvilky rozpoznám zbytky barev na všech částech oblečení vyjma kulicha, na rukou i na botách. Možná se writerem nerodíte, ale když už jím jste, tak jím jste se vším všudy. Určitá oddanost věci se jaksi předpokládá, zvláště když za barvy na jeden piece můžete utratit také tři tisíce.

Ilegály, které tvoří víceméně páteř tvorby každého writera, jsou náročnou noční záležitostí, při které je kvalita podmíněna množsvím času a klidem, který na konkrétní piece writer má. „I do podpisu se můžeš dostat tak, že ti málem praskne hlava. Ale ilegály by, zvlášť když jsou dělaný v zástavbě, neměly trvat dlouho. Protože pořád riskuješ, že tě někdo uvidí z okna a zavolá fízly. Vždycky si všimneš člověka nebo auta, ale nikdy nezaregistruješ, že někdo kouká z okna - a na to už spousta lidí dojela.“

Policie je podle Ládi až roztomilá ve své nevědomosti. „Fízlové se pořád ješte neorientujou. Nevědí, kdo je kdo, neznají jména. a navíc se z nějakýho průseru dá vždycky ješte jakž takž dostat, protože ještě furt nevědí, jak by to dokazovali. Ale když tě chytí navostro, jakože s barvama a tak, to už je špatný. Teď třeba jeden kluk lítá v pěkným prúseru. Bydlí v jednom evropském státě, kde už ho dvakrát chytili a byl tam dokonce na nucenejch pracích. Ještě jednou ho tam seberou a půjde sedět. A když půjde sedět, tak ho vyhostí a tady je na něj vypsanej zatykač a škoda za dva a půl milionu. Ten už je docela v průseru...

TAG (IM NACHT)

Tag je základní značka každého writera. Jednoduchý útvar, který musí být proveditelný tlustým fixem nebo barvou v co nejkratším časovém úseku a téměř za všech okolností. Tag se hodí kdekoli. Uvnitř vagonu metra, na noční ulici, dokonce někdy i na denní ulici. Tag je jednoznačně ofenzivní záležitost. Tag říká ´JSEM TADY´. Mnoho lidí si stěžuje, že pohled na vagon nebo fasádu zbombenou tagy na ně působí jako útok. Něco na tom je. Tagy znervóznňují, protože jsou nesrozumitelné. Nikdo netaguje třeba jméno Karel. Vždycky je už samo tagované slovo šifrou, kódovým označením svého tvůrce. A když tak přečtete /či rozlušíte/, můžete mluvit o štěstí. Stejně mu ale nebudete rozumět.

Snem writera je vidět po městě jen své tagy. Snem writera je jít po městě plném barev.

„Samozřejmě jsou dobrý a špatný tagy, to je jako se vším. Tagy malí hodně podob. Dost záleží na tom, jestli použiješ out line nebo fat cap trysku. V Praze to navíc poslední dobou vypadá, že se začínají sjednocovat tagy a velký věci, který se postupně stávají vlastně velkejma propracovanejma tagama. Dřív se aspoň v Praze mluvilo hodně o takovejch těch věcech, jako že žádný tagování na fasády a tak. To už je pryč. Jak ta scéna roste a chuť je čím dál větší, tak už to vypadá tak, že se nikdo nezastaví před ničím. Jsou sice určitý tabu, který sem tam nějakej idiot poruší - jako je třeba Karlův most a podobně, ale jinak už se to nijak neomezuje. Barák je pro nás naprosto anonymní záležitost a je mi úplně jedno, jestli patří mně, tobě, nebo nějaký babce, který jsem před chvílí pomoh ´do tramvaje.´

Tak takhle nějak to je. Až příště půjdete po Praze, dívejte se po zdech a třeba narazíte i na jména pražských crew, které jsou prý tak dobré, že stojí za zmínku: ABX, DSK, WHS, DXC, SCI-FI, DHL, THC. Pak je také ješte mnoho dalších. A kdybyste se ptali, proč mají writeři snahu pojmenovávat své crew většinou pouze trojpísmennýmil názvy, které ze všeho nejvíc ovokují typové označení terénního bicyklu, neptejte se mne. Nevím to.

Podstata graffiti

Samotné graffit ,je třeba vnímat jako součást subkultury velkoměsta označované jako hip-hop /kromě graffiti sem patří ještě breakdancing, rapování v podání MCs a DJing, tedy používání gramofonů za účelem míchání hudby z vinylových desek/.

Počátkem sedmdesátých let se v jednom portorikánském imigrantovi žijícím
v New Yorku probudila nová potřeba a kudy projel, tam se podepsal. TAKI 183 nebyl sice zvlášť talentovaný, ale svým tagem, tedy zjednodušeným podpisem, se do historie g-fenomenu zapsal jako první. Následovali další, kteří coby kreativci začali produkovat velké barevné plochy. Jelikož tak činili, kde se dalo, vyvstaly konflikty se zákonem, provázené jednak diskusí o tom, zda graffiti je,
či není umění, jednak zájmem majetné veřejnosti, potažmo podnikavých galeristů o díla talentovaných sprejerů. V té době už měli s akrylovými freskami problémy i starostové ve většině evropských metropolí

TAGS

Tag je velmi oblíbený styl graffiti,každý kdo dělá graffiti používá taggu pro respekt
všem writerům z jeho okolí.Tagy naleznete prostě všude,ve velkých městech i malých městech a vesničkách.Kde jsou tagy tam jsou i graffity,takze je tvořte,rozvíjejte a inspirujte se.